Už vás nebaví jen hltat kilometry a chtěli byste pořádně protáhnout odpružení svému bajku. Nebojíte se těžkých kamenitých černých trailů jako je například Prokletý nebo Velryba na Rychlebských Stezkách? Tak vyrazte na Slonovec a napumpujte si do žil trochu adrenalinu.
Na trail se vydáváme z rozcestí v Drahlíně kde se potkává zelená a červená turistická značka. Pořádný sjezd si musíme zasloužit, takže nás čeká nejprve stoupání po zelené. Výjezd je dlouhý zhruba 1,5 km a z velké části po široké lesní cestě, ale i tak si kamarád stěžuje, že jsem mu sliboval jen malý kopec. Naštěstí už se blížíme k vrcholu hřebene a užíváme si poslední technickou a nejprudší část výjezdu plnou volného kamení. Na první pokus se mi nedaří vyjet, takže musím zase dolu a zkusit to znovu. Jinak by mě kamarádi nenechali jet dál.
Když vyjedeme na hřeben dáváme si rychlé občerstvení a pokračujeme dál po zelené, která se stáčí doprava směrem na Klouček. Zde si užíváme první metry dlouhého sjezdu. Jde o zahřívací pasáž, kterou tvoří široká lesní cesta, občas protnutá vystouplým kořenem. Další zastávka je na vrcholu Klouček. Zde se zapisujeme do vrcholové knížky a sbíráme síly na další, a teď už pořádný, sjezd. Pokračujeme pořád po zelené značce, která začala prudce klesat a klikatit se mezi stromy. Jedná se o velmi rychlý a zábavný sjezd, který si zpestřujeme skoky přes přírodní překážky. Asi 200 m od Kloučku je nepřehledné rozcestí, tak si dejte pozor a jeďte po zelené, která se stáčí doleva.
Na oči a furt plnej
Další kontrolní bod je Hřebenka. Zde zastavujeme na pití a sdělujeme si dojmy z tohoto rychlého sjezdu, kterých jsme opravdu plni. Z Hřebenky odbočuje zelená doprava, ale my pokračujeme dále po úzké cestičce vedoucí po hřebeni. Odtud už je to opravdu čistokrevný trail nebo chcete-li singltrack. Úzká pěšina se klikatí mezi stromy a kola nám drncají přes kořeny a kamenné zahrady. Všechno jedeme na oči a náramně si to užíváme. Rachot řetězů a pískot brzd utichne až u kmene spadlého přes cestu. Zastavujeme a jdeme si načíst ideální stopu. Na kmen je naskládán parádní nájezd z kamenů, takže to jde levou zadní. Pro velký úspěch si to každý alespoň třikrát zopakuje. Ať už jde o snahu o dokonalý záběr nebo nejčistší stopu. Další kmen už přejet nejde a tak začínáme přenášet. Tedy jen do té doby než přišel Jirka a kmen neposunul, takže jsme si to mohli projet.
Dále se napojujeme zpět na zelenou značku a odpočíváme na široké cestě. Ale jen na chvilku, zelená se totiž stáčí doleva z prudkého kopce a my pokračujeme opět po hřebeni. Hned na odbočce ze zelené je další spadlý strom. Z nás ho přejíždí jen Tomáš a to hned několikrát. Ostatní do něj obtiskli pouze své převodníky. Za tímto stromem začíná to nejhezčí z tohohle trailu. Kamenitá pěšina se chvíli vine po hraně skalek a hned na to po úzkém hřebínku, aby se zas hned mohla protáhnout mezi dvěma stromy, kam se sotva vejdou široká řídítka. To už se ale před námi objevuje Čenkov a my jsme na konci sjezdu. Ještě si několikrát skočíme poslední skalku a jsme dole.
Jsme utahaní, ale šťastní, adrenalin nám stříká z uší a bouřlivě debatujeme o tom, co se nám povedlo i nepovedlo. To ovšem není konec, nad prvními baráky v Čenkově uhýbáme doprava po nevýrazné cestičce a čeká nás ještě kus technického trailu. Zde už to není z kopce, takže to není ani tak nebezpečné, ale vystouplé kameny schované v trávě dávají zabrat. Do toho je přes cestu spadlých ještě několik stromů, ale všechny jdou přejet. Asi po kilometru vyjíždíme na červenou turistickou značku a dáváme se po ní doprava. Červená nás vede skrz Dominikální Paseky a dále přes louky s krásným výhledem na Hluboš až zpět na rozcestí do Drahlína. Kdo by ještě nebyl dostatečně unavený, může v Dominikálních Pasekách uhnout k Litavce a výlet si prodloužit přes Trhové Dušníky, Lhotu a Obecnici, ale o tom zas někdy příště.
Trasu si můžete stáhnout zde.