Je šest hodin večer a já přemýšlím jak se protáhnu po prosezeném dni. Venku je -14° a sníh se krásně třpytí ve svitu měsíce. Ideální podmínky na běžky. Čelovku na hlavu a mobil do kapsy, abych náhodou nedopadl jak Hanč s Vrbatou. Před barákem zjišťuji, že čelovka dosvítila, takže zpátky pro baterky. Bohužel mám jen dvě. Jedna bude muset zůstat vybitá. No uvidíme, kam dojedu.
Hůlky už se zapichují do sněhu a já ukrajuji první metry. Silnice z Kozičína na Pilák je lehce utažená, což je úplně ideální na bruslení. Cestu dobře znám, a tak zhasínám čelovku. Měsíc svítí dostatečně. Nikde nikdo. Jen já a Brdy. Hůlky pravidelně klapou na druhou dobu. Tento metronom mi udává rytmus a já už vidím rozsvícená okýnka v hájovně U Slaniny. Odtud je to už po rovince až na Pilák.
Na Piláku si dopřávám krátkou pauzu a kochám se pohledem na zamrzlou hladinu a hvězdy nad horizontem. Jsem tu už po milióntý, ale zastávku na hrázi si stejnak nikdy neodpustím. Silnice z hráze směrem na Láz je z kopce, tak raději rozsvěcuji
čelovku, aby mě něco nepřekvapilo. Začínám se dostávat do tempa a metronom zrychluje. Bum šup šup. Bum šup šup. Občas mi tedy hroty hůlek ujedou po asfaltu, ale tím se nenechávám rozhodit.
Přes Skelnou Huť zpět k Piláku
Když dojíždím k chatové osadě, zkracuji si cestu po struhách k Lázskému rybníku. Tady už bruslit nejde, tak jedu soupaž jak Standa Řezáčů. „Ajem hepy tudej… mautyns is gud.” Zkratka je trochu delší než jsem čekal, takže mi začíná trochu docházet, ale jedu dál. Konečně je tu zas silnice. Takže doprava a hurá do kopečka na Skelnou Huť.
Získej slevu 1 000 Kč na ubytování nejen v Brdech
Pozn: Vodní nádrž Láz byla budována v letech 1818 – 1822. Původně sloužila k napájení důlního a hutního provozu na Březových Horách. Tam se voda dostala 12 km dlouhou strouhou. V roce 1960 začal být rybník využíván jako zdroj pitné vody pro Příbram a tomuto účelu slouží dodnes. Voda je odváděna trubkami do úpravny v Kozičíně, kde začíná a končí naše trasa.
Na Skelnou Huť se jede opět suprově. V lese si ještě nechávám rozsvícenou čelovku, ale na louce po bývalé osadě ji opět zhasínám a užívám si svit měsíce. Za Skelnou Hutí vjíždím zpět do lesa a silnice začíná pozvolna klesat k Pilskému potoku. Tady to jede samo. Od potoka trochu zamakám do kopce a už jsem na křižovatce, kde se dávám doprava k Piláku. Trochu jsem se bál, že to tu bude posypané, ale naštěstí není. Na další křižovatce opět doprava a už jsem zpět u Piláku.
Pozn: Skelná Huť je 10 hektarová louka, na které dříve stávala velká sklářská osada. Tato osada nezanikla z důvodů vybudování vojenského újezdu, jak by se mohlo zdát, nýbrž z důvodu vypršení smlouvy na výrobu skla v roce 1783. Dnes je území chráněno jako typická brdská luční enkláva.
Od Piláku už jen po stejné cestě zpátky do Kozičína. Tato trasa je vzhledem ke své délce a převýšení vhodná i pro děti. Pokud by si na ni ale přeci jen nevěřili, můžete s nimi dojet jen k Piláku. I to totiž stojí za to a zbytek trasy můžete s dětmi projet v létě na kole. Celou dobu se totiž jede po asfaltkách. Tedy až na zkratku u Lázu, ale ta se dá objet.
Přečtěte si: 20 Km běžkařská trasa okolo Padrťských rybníků
Trasu si můžete stáhnout do GPX tady.
Zdravím. Teprve dnes jsem objevil váš web. Je to moc sympatická aktivita, o to milejší, že se objevila v Příbrami, která je tradičně (bohužel) v podobných záležitostech vždy o několik koňských délek pozadu za ostatními. O to spíš vám držím palce. Je fajn, že do popisů výletů se pokoušíte vkládat i nějaké obecně zajímavé, případně i historické informace. Ne vždy se však možná zadaří trefit hřebíček na hlavičku – jako v případě Skelné Hutě. Sklárna tam opravdu pracovala (tuším, že Adlerova, který pak působil hlavně na Šumavě a psal o něm Klostermann), ale OSADA tam skutečně nebyla nikdy. Po zániku sklárny už jen myslivna, no a pak (teď) už jen ta přezimovací obůrka, stodola, seníky, nádržka a studánka. Pokud by byl zájem o místopisné informace, případně i něco málo z historie, něco z přírody atd., nabízím (nezištnou) spolupráci. Zabývám se Brdy intenzivně už víc jak 30 let a troufám si říci, že je znám hodně dobře – a navíc vím dost i o jejich přírodě. Což bohužel řadě jiných místních znalců trochu chybí. Přeji hezký den. Pokud budete mít zájem, ozvěte se na můj mail. Pavel.
Jsme rádi, že se Vám stránky líbí. I to nás motivuje k další práci.
Co se týče osady na Skelné Huti, tak jste asi jen špatně pochopil autora textu. Osadou je zde myšlena sklářská usedlost a ne celá vesnice, jak se na první pohled může zdát. Za toto nedorozumění se omlouváme. Příště to už snad bude lepší.