Padrťský Rybník

Prolomení ledů na Padrťáku

Předvánočního shonu už máme dost, tak jsme se rozhodli utéci za klidem do brdských hvozdů. No jo, ale co tam budeme dělat? Sníh skoro žádný a na kolo je moc lezavo. Co takhle na brusle. Podle zpráv na internetu bylo minulý týden ledu dostatek, tak to snad tu oblevu přežilo a unese nás to.

Když jedu na místo našeho srazu v Nepomuku, projíždím okolo Pecováku, který se čeří jak uprostřed července. „Ale co,“ řekl jsem si, „v lese určitě mrzne víc.“ V Nepomuku necháváme auta a dál pokračujeme na kolech. Cestu si krátíme debatováním o tom, kolik centimetrů ledu udrží bruslaře. Nakonec jsme se shodli na čtyřech centimetrech.

Bruslení na Padrťském Rybníku

Čím blíže k rybníkům jsme, tím je větší zima a pocit optimismu ve mně začíná sílit. Z hráze Dolejšího Padrťského rybníka však vidíme, že uprostřed není rybník vůbec zamrzlý. Když jsme přijeli k vodě, tak jsme zjistili, že led začíná až jeden a půl metru od břehu.

Vyrazili jsme tedy prozkoumat, kudy se na led dostaneme. Jenže situace byla všude stejná a to i na Hořejším rybníku. Pomalu jsme se tedy začali smiřovat s tím, že si dnes asi nezabruslíme. Vtom se do toho vložila Šárka a řekla, že když už má ty bodce, tak je alespoň vyzkouší. A šlo se na věc.

Bruslení na Padrťském Rybníku

Na břehu jsme našli dvě klády, které jsme použili jako lávku přes nezamrzlý kousek. Jako první šel na věc Mirouš. Na konci lávky se pomalu postavil, nože se zakously do ledu a … udrželo ho to. Dal si dvě třicetimetrová kolečka a šel vyzkoušet propadnutí na tenkém ledu u břehu. Ozvalo se prasknutí a brusle se zapíchly do bahna na dně. Cestou na břeh sebou vzal i malý suvenýr v podobě ledové kry. Když jsme se s krou všichni vyfotili a Mirouš se převlékl do suchého, byli na řadě další.

Bruslení na Padrťském Rybníku

Šárka s hroty pověšenými na krku prodloužila bruslařské kolečko o dalších dvacet metrů. Jakmile se ale ledem začalo rozléhat praskání, vrátila se zase rychle zpátky a pro cestu zpět na břeh zvolila naší provizorní lávku.

Nakonec přišla řada i na mě. Stoupám si na konci lávky a odrážím se. Wau, to je paráda, toto sviští. Úplně mám chuť objet celý rybník. Naštěstí pud sebezáchovy mě drží v blízkosti pomoci mých kamarádů na břehu.

Takže suma sumárum, jsme si nakonec i zabruslili. Pravda, nebyly to žádné super sportovní výkony, ale zábavy jsme si užili dostatek. Už teď plánujeme, jak vyrazíme znova. Snad už to bude pořádně zamrzlé.